čtvrtek 7. listopadu 2013

Asfaltujeme vyšlapané cestičky

Stránku Čaje týdne jsme spustili v jednoduchém designu a s ještě jednodušší funkčností. Šlo objednat vždy jen jeden čaj, s jedním způsobem dopravy a jedním způsobem platby. Byla jako park, kterým vede jedna jediná cesta.

A jako v parku, přes který vede jediná cesta, si lidé začali vyšlapávat cestičky vlastní, pro ně užitečnější a rychlejší. Tu nám někdo k objednávce připsal, že by raději zaplatil převodem, jindy někomu nevyhovovala pošta a chtěl dopravu PPL či DPD.

Vždy jsme v takových případech vyhověli, ale i když tyto cestičky vedou k cíli, jsou nepohodlné a zablácené. Zákazníka nutí zbytečně přemýšlet, na naší straně vnáší do expedice zmatek. Proto nyní všechny, které jsou už na trávníku parku zřetelně vidět, začínáme postupně asfaltovat. Dnes jsme jsme do objednávkového formuláře přidali dopravu DPD a platbu převodem.

Proč jsme tam tyto způsoby dopravy a platby nedali dřív? Protože věříme, že si lidé vyšlapou lepší cestičky, než bychom navrhli my.

úterý 5. listopadu 2013

Co mne zajímá o návštěvnosti Čaje týdne

Čaj týdne je z hlediska webové analytiky docela zajímavý projekt. Hezky ukazuje, jak je ke každému webu potřeba přistupovat individuálně. Vůbec mě u něj nezajímají takové ty klasické ukazatele jako bounce rate nebo počet stránek na návštěvu. Ani celkový počet návštěv. A vlastně ani počet objednávek moc ne.

Vtip je v tom, že na Čaji týdne toho nejde moc dělat. Jde si přečíst jednu stránku. A pak až zase za týden. A zase za další týden. Mezi tím se nemění a není proč se vracet. Ledaže chcete objednat. To můžete hned při první návštěvě v daném týdnu, ale většina lidí to udělá až při nějaké další, třeba třetí či čtvrté. Proto není celkový počet návštěv moc užitečná metrika.

Jakmile objednáte, možná se ještě tentýž týden přijdete podívat na návod k přípravě, ale už nedává smysl, abyste objednali znovu. To opět až další týden. Proto není užitečná metrika ani počet objednávek.

Navíc je dost lidí, kteří objednají jen jednou, ze zvědavosti a už se nevrátí. Buď proto, že čaj prostě není jejich šálek čaje, nebo proto, že ho pijí málo a další jim stačí objednat až za hodně dlouho. Jelikož ale cílem webu je opakovaný prodej, neměl bych jednorázové nákupy vlastně ani počítat do konverzí.

Co bych tedy naopak počítat měl? Jsou dva scénáře, které jsou pro nás hodně důležité, protože přesně vystihují účel a obchodní model webu. Prvnímu říkám přirozený růst pravidelných čtenářů. Přijdete poprvé, koncept vás zaujme a další týden se vrátíte podívat na nový čaj. To je pro nás vlastně konverze -- z náhodného návštěvníka se stanete vracejícím se čtenářem -- a je přitom úplně jedno, zda přijdete každý týden jen jednou, nebo několikrát.

Bylo by hezké, kdybychom si zároveň dokázali pravidelné čtenáře dlouhodobě udržet (retence), a jejich počet by tedy stoupal. To se nám zpočátku dařilo, ale před týdnem počet klesl (asi kvůli prodlouženému víkendu) a už se zpět nevrátil. Ukazuje to následující graf, na kterém také vidíte, že takových pravidelných čtenářů teď máme něco přes 200.


Podobným způsobem se dívám i na objednávky. První beru jako náhodu, druhou v intervalu maximálně pěti týdnů (tj. jedna objednávka měsíčně) už jako skutečnou konverzi. Čaj týdne je teprve v osmém týdnu, takže dat je k tomu ještě dost málo a těchto „zkonvertovaných“ zákazníků máme zatím jen něco přes 20. Vlastně je to skoro přesně 10 % pravidelných čtenářů. Jsem zvědavý, jestli bude tento podíl dlouhodobě konstantní.

Mimochodem, Čaj týdne tady neodkazuji tolikrát proto, abych vás tam mermo mocí dostal. Naopak mi děláte v analýzách zmatek a potřebuji vás nějak odfiltrovat. Když přijdete s referem dokosiku, poznám vás a hodím do zvláštního segmentu. Když byste naopak přišli napřímo nebo z vyhledávání, spadli byste mi mezi normální lidi.

čtvrtek 31. října 2013

Otázky a odpovědi k byznysplánu

Poslední článek o byznysplánu vyvolal zde i na Facebooku hodně reakcí, a byť jsem se na ně snažil průběžně odpovídat, raději teď ještě ty nejdůležitější otázky a odpovědi shrnu.

Obrat 36 milionů ročně v kvalitním čaji je nesmysl


Ano, nejspíš je. Podle obchodního rejstříku dělají dva významní konkurenti jen osm resp. deset milionů. Oxalis sice z prodeje zboží utrží přes 80 milionů, ale ten se zaměřuje na masovější cílovou skupinu, než plánujeme my, a navíc disponuje rozsáhlou sítí kamenných obchodů.

Nerealistické tržby nicméně nepovažuji za chybu, nýbrž vlastnost. Účelem pracovní verze byznysplánu není přesná předpověď budoucnosti. Účelem je definovat mechanismus vztahů, v rámci nichž pak jde flexibilně hýbat se všemi ovlivnitelnými parametry a pozorovat výsledek. Pokud např. zvednu ceny na průměrnou úroveň současného Čaje týdne a marže na 40 %, které jsou obvyklé u konkurence, ukáže mi byznysplán nutné tržby už jen 400 tis. Kč/měsíc v minimální variantě a 1,2 mil. Kč/měsíc v optimální.

Jistě, i to je hodně, ale už je to reálnější a dále to jde ladit pomocí dalších parametrů.

2667 objednávek při 2% konverzním poměru znamená 133000 návštěv…


Ne tak docela. 2667 objednávek také může znamenat, že máme 2667 stálých zákazníků, kteří si pro čaj chodí jednou za měsíc. Plánujeme různé služby a mám i variantu marketingového plánu, kde těch stálých zákazníků stačí přibližně tisíc, a z dosavadního provozu Čaje týdne mám za prokázané, že tento počet dokážeme získat.

Plánované náklady na reklamu jsou moc nízké + sto dalších detailů


S obchodními plány je ta potíž, že jich je víc druhů a tvoří dohromady provázanou strukturu. Kromě byznysplánu na nejvyšší úrovni by měl o patro níž existovat i marketingový plán, pod ním plán reklamy a ještě pod ním třeba plán PPC reklamy v AdWords. Otázka je, kde začít. Když začnu nahoře, nebudou čísla úplně reálná. Když dole, nebudou čísla zapadat do logiky celého systému.

Postupuji proto iterativně, nebo spíš cik-cak. Chvíli ten plán, chvíli jiný a mezi tím pár výzkumů a plno testů, kterými ověřuji jednotlivé hypotézy. Např. jsem si už na Čaji týdne ověřil, že vyhledávání je pro náš sortiment hodně problematické a zřejmě se nikdy nestane dominantním zdrojem zákazníků. Mnohem lépe asi bude fungovat Facebook nebo PR.

Marketingový plán je vůbec zajímavé téma a určitě se k němu někdy vrátím.

Co opravdu v plánu chybí


Ve všech byznysplánech, které jsem dělal dříve, byl navíc zachycen předpokládaný vývoj v čase a související plán cash flow. Správně bych ho měl připravit i zde, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Hřeším na to, že máme volných peněz relativně dost a hlavně nepředpokládám moc rychlý růst, který by hodně hotovosti vyžadoval. Ale asi model růstu a cash flow někdy doplním, abych měl klid.

úterý 29. října 2013

Jak přemýšlím nad byznysplánem

Tento článek berte hodně s rezervou. Bude o tom, jak přemýšlím nad byznysplánem já, nikoli o tom, jak se má byznysplán správně dělat, protože to jsem nikdy nestudoval a nevím to. Na druhou stranu jsem už musel byznysplánů připravit desítky a většinou mi jakžtakž fungovaly.

Skoro vždy postupuji takto:
  1. Odhadnu potřebné investice a z nich odvodím minimální nutný zisk, který je v rozumné době umoří. Počáteční investici do čajového e-shopu odhaduji okolo půl milionu a rád bych ji dostal zpátky do dvou let, takže minimální zisk činí okolo 20 tisíc měsíčně.
  2. Ujasním si nezbytné fixní náklady. Zde to jsou především mzdy, nájmy, reklama a další režie (benzín, telefon atd.).
  3. Popíšu mechanismus variabilních (přímých) nákladů, tj. jak náklady rostou v závislosti na výnosech. U e-shopu to je samozřejmě především nákupní cena zboží, jednotková režie expedice (obaly apod.) a úročení zásob.
  4. Pak zkouším různou výši tržeb a koukám, zda zbytek plánu vypadá reálně.
Pro čaj jsem se tímto postupem dopracoval ke dvěma variantám. Té první, minimální, stačí 800 tisíc tržeb měsíčně, ale je to jen na takové hodně nezdravé živoření. V přiložené tabulce si všimněte, že by to znamenalo balit jednu objednávku za necelé tři minuty a musel by to dělat jeden člověk, který je neustále zdravý a nepotřebuje dovolenou. Druhý by se pak za relativně malý plat 35 tis. hrubého staral o všechno ostatní, od strategie, přes nákup, marketing atd. Pitomost.

Druhý plán jsem nazval optimální, protože ten již definuje vcelku funkční byznys. Počítá se dvěma šéfy s padesátitisícovým platem a pěti lidmi v expedici, kteří budou mít na jednu objednávku víc než tři minuty. Tento „luxus“ je ale vykoupen nutností utržit alespoň tři miliony měsíčně.

Kromě nákladů a výnosů si jde hrát i s průměrnou marží a velikostí jedné objednávky. Tyhle dva parametry zatím moc neumím odhadnout a přitom mají na ostatní čísla velký vliv. Ale to je osud všech byznysplánů -- jsou jen hrubým nástřelem, který se postupně zpřesňuje a člověk průběžně vidí jestli už má firmu zavřít, nebo to ještě chvíli zkoušet :-)



Mimochodem, na podobné téma napsal nedávno článek i můj kamarád Martin Matějka. Jmenuje se Postavit eshop bez námahy? Vážně?.

Na základě vašich komentářů jsem napsal ještě pokračování: Otázky a odpovědi k byznysplánu.

úterý 22. října 2013

Jaké používáme nástroje

Občas se ptáte, jaké nástroje používáme při práci na e-shopu a Čaji týdne. Tak tedy ve stručnosti:
  • Veškerá komunikace týmu probíhá v Bascampu (20 USD/měsíc). Máme ho rozdělený na tři projekty: 1) k celkové strategii a přípravě e-shopu, 2) pro kódování a programování Čaje týdne a pro všechno ostatní k Čaji týdne. Jestli Basecamp neznáte, přečtěte si článek Proč je Basecamp lepší než e-maily od Honzy Tichého.
  • Na byznysplán, různé kalkulace a také na delší textové dokumenty je ideální Google Drive (zdarma).
  • Wireframy kreslím v Balsamiq Mockups (79 USD jednorázově).
  • Z wireframů dělám prototypy v Twitter Bootstrapu (zdarma). Ten taky slouží jako základ produkčního kódu Čaje týdne.
  • Čaj týdne je naprogramován ve frameworku Slim (zdarma), ale detaily nevím, protože to sám nedělám.
  • Evidence a vyřizování objednávek probíhá v Gmailu (zdarma) pomocí štítkování a hvězdičkování. Využíváme i to, že s jedním společným účtem Gmailu může pracovat víc osob přes své vlastní účty.
  • Produktové fotky upravuji v Lightroomu (129 EUR), protože jsem na něj zvyklý.
  • Tento blog tvořím v Bloggeru (zdarma).
  • O webou analytiku Čaje týdne se starají Analytics (zdarma) a příležitostně další nástroje - Clicktale, Crazy Egg, Visual Website Optimizer
  • Na reklamu zatím máme jen AdWords, SklikFacebook. E-mailing zajišťuje MailChimp (zdarma).
Chtěl jsem článek uzavřít tím, že všechno děláme jednoduše, levně, pokud možno bez nástrojů, ale když na ten seznam koukám, vlastně je jich docela dost :-)

čtvrtek 17. října 2013

Co a komu chceme prodávat

Minule jsem se obecněji zamyslel nad filosofií sortimentu, dnes myšlenku dokončím.

Co a komu prodávat jsou asi první dvě otázky, které si položí každý obchodník. Často svádějí k příliš obecné odpovědi a obchodu pak chybí jasně čitelná pozice. Proto odpověď čaj všem, kteří si chtějí koupit čaj neberu. Musíme odpovědět konkrétněji. To sice bývá těžké, ale naštěstí máme pár omezení, které nám volbu usnadňují.

Karel je čajový fajnšmekr s léta budovanou pověstí znalce. Nemůže si dovolit prodávat šunt. Tím odpadají pytlíkové čaje (kvalitou odpovídají nejlevnějšímu europivu) a většina tzv. značkových sypaných čajů (kvalitou odpovídají dražšímu europivu).

Já jako marketér si nechci vymýšlet, nadsazovat nebo dokonce zákazníkům lhát. To vyřazuje všechny čaje (či spíše nečaje), které se nekupují kvůli chuti, nýbrž kvůli účinkům - od hubnutí a zvyšování inteligence, až po léčení rakoviny. Možná něco z toho funguje, ale já to nevím, jsem k tomu skeptický a nedokázal bych to zákazníkům slibovat.

Zbývá tedy kvalitní jednodruhový sypaný čaj, ideálně kupovaný přímo od pěstitelů. To ale zní dost studeně, takže to raději rovnou přeformuluji takto: Chceme prodávat gurmánský zážitek z přírodního produktu, který má svou historii, tradici a kulturní kontext.

Odpověď na druhou otázku vyplývá z první. Takový čaj pijí jen čajoví fajnšmekři, budeme ho tudíž prodávat čajovým fajnšmekrům. Čajových fajnšmekrů ovšem není moc a čaj si už někde kupují. Máme tedy docela vážný problém…

Budoucí úspěch či neúspěch našeho byznysu stojí na tom, jak se nám podaří tento problém vyřešit. Přesvědčíme dost lidí, že mají přestat pít podřadný čaj a přejít na něco lepšího? Přesvědčí je samotný čaj? Zatím nevím a jsem zvědavý, jak to dopadne.

pondělí 16. září 2013

Začínáme prodávat

Máme za sebou několik hektických týdnů a začínáme prodávat. Tedy aspoň trochu.

Před pár minutami jsme spustili experimentální koncept Čaj týdne. Každý týden nabídneme jeden čaj. Jen jeden, jen ve dvou gramážích, jen po jednom kuse, jen poštou na dobírkou. Žádná jiná možnost kromě čekání na další půlnoc z neděle na pondělí, kdy se čaj změní za jiný.



Proč to děláme?

Dobrá otázka. Především proto, že vývoj celého e-shopu trvá moc dlouho a chtěli jsme, aby se něco začalo dít hned.

Proč by se mělo něco dít hned?

Aby neupadala morálka týmu. Abychom si vyzkoušeli různé věci. Abychom si ověřili, o co bude zájem a o co ne. Abychom získali ještě víc zpětné vazby než jen tímto blogem. A abychom, možná, vydělali pár korun na další vývoj.

Vždy jsem říkal klientům, ať neztrácejí čas zbytečnými analýzami, protože na webu je rychlejší něco rovnou zkusit než nad tím jen na prázdno dumat. Tak tedy zkoušíme. Sice vůbec nevíme, jak to dopadne, ale těšíme se, ať už to dopadne jakkoli.

neděle 25. srpna 2013

O přidané hodnotě a filosofii sortimentu

Často se ptám internetových obchodníků, co prodávají. „Zboží XY,“ většinou odpovídají. „A co ještě,“ ptám se dál. „Jak co ještě? Prostě naše zboží.“ Jenže zboží nestačí. To nabízí každý. Kde je přidaná hodnota? Proč zákazník koupí u nás a ne jinde?

Odpovědí na tuto otázku často bývá dobrá cena nebo dobré služby, ale ani jedno za vhodnou přidanou hodnotu nepovažuji. Dobrou cenu proto, že je příliš snadné nabídnout lepší, a dobré služby proto, že je to příliš vágní pojem, pod kterým si každý představí něco jiného.

Já například kupuji 90 % věcí od Mallu (do domácnosti) nebo Alzy (do práce), protože můžu platit kartou a mám jistotu, že zboží objednané dnes večer přiveze pošta zítra v poledne. To jsou dobré služby pro mě. Pro někoho jiného to mohou být třeba bezproblémové reklamace, jenže já jsem nikdy nic nereklamoval a v nejbližší době se k tomu nechystám, takže tohle je mi fuk.

Za vhodnou přidanou hodnotu a odpověď na otázku, proč zákazník nakoupí právě u nás, považuji v prvé řadě konzistentní filosofii sortimentu s čitelnou dlouhodobou vizí.

Internetový obchodník může například nabízet (skoro) úplný sortiment s dobrým vyhledávacím mechanismem. Potřebujete něco hodně speciálního? Fajn, to máme jenom my. Tento typ obchodu ocení experti (hlavně v B2B) a odborně fundovaní nadšenci. Já tak třeba v LightQ nakupuji filtry Lee, protože je jinde prostě nemají.

Variantou je široký výběr. Obchod sice nevede úplně vše, ale na každou potřebu či vkus v něm najdete několik produktů různých značek a cenové úrovně. V kombinaci s dobře udělaným nákupním průvodcem pak obchodník vlastně kromě zboží prodává i služby expertního systému, což ocení zejména lidé, kteří se v sortimentu neorientují a nechtějí ho moc studovat, ale zároveň mají na kvalitu výběru dost vysoké nároky.

Protipólem je úzký výběr. Máme jen tohle, protože si myslíme, že to je nejlepší, nebo to dokážeme nabídnout mimořádně výhodně, nebo z nějakého jiného důvodu. Takový obchod zákazníkům prodává ke zboží navíc snadnost volby.

Možností je ale ještě víc a příště popíšu naší filosofii sortimentu a jak jsme se k ní dopracovali.

úterý 20. srpna 2013

Jak prezentovat množství a cenu

Heslo „Nenuťte uživatele přemýšlet!“ všichni známe. Jenže dodržet ho není tak snadné. Uživatele nutíte přemýšlet vždy, když ho postavíte před nějakou volbu. Například kolik čaje koupit. 50 gramů? 100 gramů? 200 gramů? Zkušený čajař ví, začínající tápe a přemýšlí.

Ve skutečnosti zákazníka množství sypaného čaje v gramech nezajímá. Zajímá ho, kolik čaje si z něj uvaří. Aby to zjistil, musel by vzít návod (5-7 gramů na půllitrovou konvičku), kalkulačku a počítat. To neudělá. Místo toho po chvíli váhání něco vybere a zůstane v něm pocit nejistoty. A váhající zákazník i s nepatrným pocitem nejistoty není stoprocentně spokojený zákazník.

Proto jsem si dost lámal hlavu jak předvést množství a potažmo i cenu čaje lépe. Zatím mne napadl jen tento obrázek, o kterém se všichni ostatní v týmu shodli, že je moc složitý a zákazníka zmate ještě víc. Asi mají pravdu.



Napadá vás něco lepšího?

neděle 11. srpna 2013

Že já se do toho čaje pouštěl :-)

Od té doby, co chodím do práce, a to už je bezmála 30 let, spotřebuji asi dva litry čaje denně. Zatím mi na tohle běžné pití vždy stačil čaj obyčejný, povětšinou pytlíkový, sem tam prostřídaný nějakým tím Twiningsem nebo jiným značkovým sypaným. Až donedávna…

Před pár týdny jsme začali testovat balení a posílání Českou poštou. Kvůli tomu mi Karel poslal černý cejlonský čaj, který budeme později také prodávat, a já ho, nic zlého netuše, začal pít místo těch svých pytlíkových Liptonů. To jsem ale neměl dělat! Když mi čaj od Karla před několika dny došel, zjistil jsem, že už se k těm obyčejným nedokážu vrátit.

Na konto projektu si tedy můžu připsat první ztrátu - do konce života už asi budu muset kupovat několikrát dražší čaj než dosud :-)

Karle, pošli další!

čtvrtek 8. srpna 2013

Co, nebo pro koho?

Když jsem před 23 lety začínal podnikat, vymyslel jsem nejprve produkt a teprve pak jsem začal přemýšlet, komu ho vlastně prodám. Asi to byla chyba. Sice šla napravit, ale dost nás tehdy zdržela a to zdržení se vlastně nikdy nepovedlo úplně dohnat.

Nemusí to být špatně vždy. Později jsem si nastudoval, že existují dvě legitimní obchodní strategie: product-centric a customer-centric. V té první vypipláte produkt a pak se ho snažíte prodat co nejvíce lidem, kdežto v té druhé si vypipláte zákazníka a pak se mu snažíte prodat co nejvíc věcí. Obojí může fungovat, když přesně víte, proč to děláte, a děláte to dobře.

Myslím, že čaj poskytuje prostor pro obě strategie, ale osobně je mi bližší ta customer-centric a vlastně i Karel s ní má víc praktických zkušeností, protože pro lokální kamenný obchod a čajovnu je typická. Produkty budeme piplat taky, ale ve středu všeho dění chci mít zákazníka. Na vše se budeme dívat jeho očima a od něj se teprve bude odvíjet naše produktová strategie.

úterý 6. srpna 2013

O (ne)lidských obchodních podmínkách

V copywritingu mám jednu jednoduchou zásadu:
„Když můžeš něco ukázat, ukaž to a nežvaň o tom.“
Nám jde o zákazníka a chceme pro něj udělat první poslední. Jenže to je přesně to, o čem nejde psát, protože by to lidé nečetli. Nikdo není zvědavý na oslavné tirády typu 10 důvodů proč nakupovat v našem e-shopu.
Jak tedy ukázat, že nám na zákaznících skutečně záleží? Třeba obchodními podmínkami, protože ty lidé opravdu čtou.
Stránky obchodních podmínek ve většině e-shopů říkají zhruba toto:
„Vážení zákazníci, víme, že jste vyčuraní hajzlíci a chcete nás ošidit, ale my se jen tak nedáme. Když na nás cokoli zkusíte, pěkně s vámi vyjebeme, protože tomuhle textu nemáte šanci rozumět a naši právníci jsou fakt esa. Tak pěkně nakupujte a držte hubu a krok.“
My chceme říci něco jiného:
„Jsme vaši kamarádi a kamarádi se vždycky dohodnou.“
Jako příklad cituji z připravovaných obchodních podmínek dva body, které bývají nekontroverznější. Myslíte, že se mi je podařilo napsat lidsky?
Storno objednávky 
Jestliže si objednávku po odeslání rozmyslíte, napište nám prosím nebo zavolejte tentýž den do 17 hodin, ať vám zboží zbytečně neposíláme. Děkujeme.
Reklamace a vrácení zboží
Přestože výběru a expedici zboží věnujeme maximální péči, může se stát, že uděláme chybu. Pokud jste od nás dostali zboží, které nesplnilo vaše očekávání, kontaktujte nás a uděláme vše, abychom problém vyřešili k vaší spokojenosti.
Zboží nám též můžete do 14 dnů od jeho obdržení vrátit na naši adresu. K zásilce laskavě přiložte číslo objednávky a číslo účtu, na který vám obratem vrátíme peníze. Důvod udávat nemusíte, ale když nám ho napíšete, uděláte nám radost a pomůžete nám zlepšit naše služby.
Podle zákona by sice zboží mělo být neporušené, ale když čaj před vrácením ochutnáte, nebudeme se zlobit. Jen kdyby ho chybělo víc, vrátíme vám adekvátně méně peněz.

neděle 4. srpna 2013

Jaký je zájem o čaj v české Wikipedii

Nedělní chvilka praktické analytiky.

Když chci prodávat čaj, měl bych vědět, jak moc ho chtějí lidé kupovat. Nebo aspoň jak moc si o něm na Webu čtou. Na to se docela hodí Wikipedie a její statistika zhlédnutých stránek. Chtělo by to ovšem dostat data do přehledné tabulky, třeba takové:



Jak jsem ji vyrobil?

Vyšel jsem z hesla Čaj a klikal a klikal. URL každého relevantního hesla, ke kterému jsem se doklikal, jsem zkopíroval do googlí tabulky (Google Drive, jestli neznáte). Celkem jsem jich našel 51 a pomocí hledání v Googlu site:cs.wikipedia.org čaj jsem zkontroloval, zda mám opravdu vše.

Ve všech URL jsem pak nahradil doménu Wikipedie adresou stránky se statistikou vzorcem

=replace(A2;1;29;"http://stats.grok.se/cs/latest90/")

a z upravené adresy jsem vytáhl samotnou statistiku vzorcem

=ImportXML(C2;"/html/body/p[1]")

Ten otevře stránku, jejíž URL je v buňce C2, a pomocí XPath vykousne z HTML příslušnou část, v tomto případě první odstavec. Výsledek rozdělí do dvou buněk. V první je titulek hesla (např. Čaj) a v druhé text: „has been viewed 916 times in the last 90 days.“. Z toho už stačí vykousnout požadované číslo vzorcem

=value(regexextract(F2;"\d+"))

a je hotovo.

Tím jsem zjistil, že si lidé od dubna do června 2013 zobrazili ve Wikipedii celkem 58 763 stránek o čaji, tj. 653 stránky za den. Není to žádná bomba, ale zájem se o čaji něco dozvědět evidentně existuje a jde z něj vycházet v marketingové a obsahové strategii. Navíc přehled ukazuje i rozdělení zájmu na dílčí témata. Např. o zeleném čaji si asi lidé chtějí číst zhruba čtyřikrát častěji než o čaji bílém (93 vs. 22 zhlédnutí denně).

A co vy? Máte rádi čaj a hledáte si o něm různé informace? Napíšete mi jaké, kde a jak často?

středa 31. července 2013

Ein Zwei Drei…

…Karel nese asi čaj, zpívá Jiří Korn v legendární Kocábově písni. Jo, přesně tak to začalo. Napsal mi Karel, jestli bych mu nepomohl s e-shopem. Karel je kamarád, kterého znám už 30 let a posledních 20 prodává čaj.

„Nepomůžu, Kájo,“ odpověděl jsem mu. „Jsem jeden z nejdražších konzultantů v republice. Když ti jako kamarádovi udělám zvláštní cenu, bude pro tebe stále moc vysoká a pro mě moc nízká. Lose-lose.“

Ale chtěl jsem Karla po letech vidět, a tak jsem se sešli a povídali, povídali a povídali... a nakonec jsme si plácli. Nebudu na e-shopu pracovat jako na běžné zakázce za honorář, nýbrž za podíl. Tak jsem se stal spolumajitelem čajového e-shopu, který ještě neexistuje.

Ptáte se, proč jsem do toho šel, když jsem nikdy nechtěl mít e-shop? Dobrá otázka. Ze zvědavosti? Mám rád čaj? Chuť zkusit něco nového? Ano, pro to všechno. A taky proto, že už přes 10 let pomáhám budovat e-shopy klientům a sám jsem nikdy žádný neměl. Teď se naláduju vlastní medicínou a uvidím, co to udělá.

(Pokračování v neděli.)

neděle 28. července 2013

Nikdy jsem nechtěl e-shop

Mám rád věci pod kontrolou. Skoro celý pracovní život vymýšlím vlastní produkty a služby. Představa, že bych jen prodával něco, co vytvořil někdo jiný, mě děsí. Proto jsem nikdy nechtěl obchod. A teď jeden mám. Vlastně budu mít.

Ale o tom, jak k tomu došlo a co to bude za obchod, vám povím příště. Dnes začínám psát tento blog a sluší se vysvětlit, o čem bude a proč jsem se do něj pustil.

Nejprve o čem. To je vlastně jednoduché. O všem. Chci zaznamenávat celý příběh našeho e-shopu tak, jak se bude postupně odehrávat. O čem přemýšlíme, jak přemýšlíme, co vymýšlíme. Co děláme, proč to děláme a jak to děláme. Co se nám daří i co nedaří.

Deník začínajícího e-shopáře. Později možná mírně pokročilého e-shopáře. A ještě později pokročilého. Snad. Jsme na začátku a vůbec nevím, jak to dopadne. Ale dozvím se to a vy se mnou.

A to je zároveň důvod, proč chci tento deník psát. Když s obchodem neuspějeme, vznikne aspoň něco užitečného. Bude zaznamenáno, co jsme udělali špatně. Nebo naopak vznikne návod, jak uspět. To ukáže čas.

Taky se těším, že nám pomůžete. Víc hlav víc ví a víc rukou víc udělá. Mluvte nám do toho, povídejte si s námi. Od toho tu jsou komentáře.

A držte nám palce.